Dolfův blog

Téměř každý opravdu populární umělec se dočkal nějakého toho coveru. Spousta jich je otřesných, ale občas se najdou i opravdové unikáty. Někdy jsou dokonce přezpívané písničky natolik dobré a osobité, že předčí i svého tvůrce.

Ta tam je doba, kdy byl internet novinkou a běžnej člověk si o něm mohl nechat jenom zdát. V dnešní době má u nás přístup k internetu nemalý procento lidí, a je tak pochopitelný, že stále vznikají nové a nové stránky. Řada činností a zálib se přenáší na internet. Ještě vyšším stupněm je blog, sloužící v řadě případů k snadnému narcistickému honění si trika (viz já) a v podstatě to není velký problém zprostředkovat svůj pohled na svět celému širému internetu. Podobnou odrůdou jsou i módní blogy, které se po vzoru zahraničí šíří jako houby po dešti.

No tak v soutěži povídka neuspěla, tak třeba vám čtenářům se bude líbit. Je to můj dárek pro čtenáře blogu, ikdyž mám narozeniny já. Asi se milí čtenář i divíte, proč sem v tento kýžený den mých posledních sweet náctin píšu tenhle post a nekalim někde do bezvědomí. Odpověď je prostá, ale vše říkající: Maturita.

Takže jsem si po hodně dlouhý době připravil takovou ochutnávku tří videí od tuzemských interpretů, co vyšli v nedávný době a dost se mi líbili.

Když jsem náhodou narazil na článek na idnes.cz, který odkazoval na tuhle chytrou stánku, kde si člověk může udělat komiks, zaujalo mě to. Takový ty krátký vtipný komiksy se mi vždycky líbili, ale vzhledem k tomu, že s mým malířských talentem bych si troufl maximálně na pravěké kresby na stěnách, nikdy jsem se o nic podobnýho nepokoušel. Ale když je to tu takhle krásně možný vytvářet skrz internet, aniž bych musel oplývat jakýmkoliv malířským talentem, nedalo mi to a jeden jsem si taky vytvořil. Je to komiks o únosu hipstera na měsíc. Jen pro přesnost se oslovení hipster někdy překládá do češtiny jako zlatá mládež.

Zajímalo by mě, kde se vzala ta ruská zima, co tady u nás teď panuje. Když je člověk týden nemocnej a tím pádem naprosto nepřipravenej na mrazy, který ho venku čekaj, je dost nemile překvapenej. To si pak začne ledacos vyčítat, jako že si nevzal čepici, nebo že nezůstal nemocnej dál.

Když už jsem tak krásně nachcípanej a musím se kurýrovat doma, tak jsem se rozhodl kromě čumění na filmy, udělat taky něco užitečnýho. A sice odeslat další díl rubriky: Samcova chvilka poezie. V dnešním díle se Samec zabývá fenoménem starších mužů a mladších žen. Nejde ani tak o žádnou novotu, jedná se spíše o potvrzení pravidla: Ženy stárnou, muži zrají. Na závěr jen popřeji příjemnou zábavu u Martinova díla.

S týdenním zpožděním sem posílám svůj skvělej příběh cesty na muriťák, kterej mi sebral určitě alespoň 5 let života.

Tak je to tady zase. Jak jsem slíbil, tak plním. Máme tu druhej díl Samcovi chvilky poezie. Tentokrát je to píseň na přání. Je věnovaná Terce, kterou osobně neznám, ale věřím, že má srdečnou radost z Martinova díla. Jedná se zde o poklonu a dvoření ženě, jež je důmyslně skryto v obsahu básně.

Potřeba útěku z reality je logický východisko v tomhle šílenym světě a co je lepší útěk z reality než úprk z města na venkov.

Myslím, že kdybych se zeptal kohokoliv, jestli čte pravidla a manuály podrobně a celé, tak by nikdo neodpověděl ano. Manuály zkrátka podrobně nečte nikdo a kdo říká že ano, ten je nečte vůbec. Většinou to s manuály dopadá následovně. Uživatel je otevře a prolistuje, aniž by četl celé věty. Pouze projde nadpisy a poté se za měří na těch pár bodů, které prostě vynechat nemůžu. Většinou jak něco vypnout a zapnout. Ono se to přece nějak podá. Je to lidská přirozenost snažit se všechno ochcat a usnadnit si život a to samé platí i v posilovnách.

Tak tu máme novej rok a sním přichází i klasický ranní bolehlav, vokno jak na zámku a v mym případě ještě rozbitej mobil. Jestli platí pořekadlo: Jak na novej rok, tak po celej rok, tak to potěš pánbů.

Vánoce jsou časem žranic, rozdávání dárků a pohodový nenucený zábavy. A i k tomu se pojí sledování takzvanejch Dobrejch béček.

Je toho plný facebook a media. Zkuste hádat o co jde. Samozřejmě jde o smrt Václava Havla.

Dokázali ze sebe dostat všechnu tu nasranost, ale tak nějak umělecky a virtuózně.

„Každý jednou žije svých 15 minut slávy." Andy Warhol – a kdo ne, ten je "underground".

Malichernosti. Nic než malichernosti.